Úvod

Držíš v rukou nejrozsáhlejší sbírku znalostí o Šestém světě, která kdy vznikla. Minimálně ne v jedné knize. Stovky záznamů. Tisíce slov. Pokrývá to všechno od Aden po Zürich Orbital Habitat, snažili jsme se tam narvat všechno, co jsme mohli.

Proč jsme to udělali? Tento druh kolektivního, organizovaného úsilí není to, co mají lidé spojený s představami o neoanarchismu, hlavně proto, že dost dobře nechápou, co neoanarchie je (to zkusíme napravit hned v další kapitole). Ale ať je jasno v jedné věci: Neoanarchisté pracují společně. Tato kniha ve skutečnosti představuje to, o čem anarchie je, jmenovitě o skupině lidí, kteří se rozhodli pracovat společně pro veřejné blaho. Znalosti znamenají, a vždy budou znamenat, moc a moc je důležitá v každém boji. Jen musí být využita dobře.

Dovol mi to demonstrovat na příkladu příběhu Trinity Ellario. Je to futuristka, prognostička schopná odhalit trendy, než si jich všimne kdokoli jiný. Megakorpy s ní moc nespolupracují, protože mají dostatek vlastních analytiků, ale Ellario si vydělává na živobytí díky mnoha menším klientům. Také publikuje svůj originální výzkum, aby její jméno nevyšumělo. Tohle napsala v sedmdesátém pátém:

Zájem mnoha korporací vytvořit digitální vědomí je pochopitelný – dokonce přirozený, vzhledem k našemu instinktu přežití. Minové pole etických obav však je obrovské. Pro začátek je tu otázka toho, co vlastně vytvářejí. Digitální vědomí je podle definice umělá inteligence (pokud nemá všechny potřebné prvky vlastního vědomí, jsou to jen bezcenná data). To znamená, že vytvářet digitální vědomí vlastně znamená vytvářet nový život a to přináší určité etické požadavky. Někteří lidé si představují digitalizaci svého vědomí jako svou zálohu sebe sama, což znamená, že je to možné nechat uspat, když je třeba. Ale nejde v podstatě o vytvoření nové formy života jen proto, aby byla uložena do vynuceného kómatu? Jak to může být etické? Pokračujeme-li v této úvaze dále, není omezení jakéhokoliv vědomí pro účely studia krutostí, není vynucené uvěznění zločinem? Historie nikdy nebyla laskavá k těm, kteří tímto způsobem omezují život.

První případy kognitivní fragmentační poruchy byly diagnostikovány do roka od zveřejnění Ellariiných úvah. Informace varující nás před hrozícím nebezpečím byla venku – jen jsme to prostě nevěděli a neudělali dost, abychom tyto informace rozšířili.

Dalo by se docela dobře tvrdit, že Ellariina informace ve skutečnosti neznamenala nic, protože nikdo nehnul ani prstem a krize CFD se odehrála navzdory jejímu varování. Ale pak je tu zbytek jejího příběhu. Ellario bydlela v Bostonu a když byla nařízena karanténa, byla v oblasti Uzávěry. Jsem si jistý, že většina z vás už slyšela příběhy o nočních můrách, které se tam denně odehrávaly, ale Ellario měla jinou zkušenost. Toto je z rozhovoru, který nedávno poskytla:

Měla jsem obrovské štěstí. Jakmile Uzávěra začala, někteří sousedé mi začali dodávat jídlo a dohlížet na mě. Často jsem s nimi mluvila a nabízela jim peníze za vše, co pro mě dělali, ale oni odmítali všechno, co jsem nabídla. Nikdy předtím jsem nikoho z těch lidí, kteří mi pomáhali, nepotkala a byla jsem dojata jejich velkorysostí. Teprve později jsem si začala dávat věci dohromady a pochopila jsem, že všichni, kteří mi pomáhali, byli obětmi CFD.

Víme, že plné vzpomínky na vlastní osobnost před invazí do mozku si uchoval málokdo, přesto si tyto skořápky uchovaly dost vzpomínek na to, aby se o Ellario postaraly během noční můry Uzávěry.

Tento příběh vyprávíme ze dvou důvodů. První je, že je to skvělý příklad neoanarchistických myšlenek, kde tvrdá práce a svědomité chování vedlo ke vzniku komunity, ve které se členové podporovali navzájem. Za druhé, Ellario napsala svou počáteční zprávu poté, co prověřila data a shromáždila určitá fakta dohromady. Zkombinovala je s ohledem na zásadní význam zachování života.

V této knize je shromážděno mnoho údajů, máš mnoho šancí najít znalosti, složit si dohromady fakta a použít je v probíhajícím boji o spravedlivější svět.

Využij je dobře.