Pouliční encyklopedie

Z popela neoanarchie

> Pokud chceš porozumět tomuhle downloadu, musíš pochopit základní filozofii, která to všechno spojuje. Musíš se vykašlat na naše blbý vtípky a těžce dosažený cynismus a najít krvácející, ale stále bijící srdce idealistů. Takže tady to máš přímo od nás, jasný a přehledný. Přečti si to a pochop, pak budeme všichni zase předstírat cyniky.
> Redakce

Jediný skutečný rozdíl mezi arkologiemi korporačních nádeníků a masami "svobodných" občanů, kteří slibují vlajce věrnost každé ráno, je ten, že první jsou zneužíváni pro soukromý zisk a ti druzí státem. Hlavním motivem korporačních vládců je zvyšovat své soukromé bohatství zneužíváním mas. Motivem politiků národních států je vytvořit těžkopádnou a komplikovanou byrokracii těžící sama ze sebe a tím zneužívat masy. Ale my, neoanarchisté, chceme něco jiného, než kterýkoli z nich. – Kapitán Chaos

Velký drak, který strávil většinu svého života spánkem v nějakém špinavém, skrytém brlohu, přišel tak málo do kontaktu se skutečným metalidstvím, jak jen to bylo možné, aby je vůbec vnímal. Výsledkem toho je, že jeho touhy a cíle ignorují vše, co pochází z metalidských zdrojů, s výjimkou naší práce. Je si vědom, že metalidi lze zotročit. Je si vědom, že někde jsou další metalidé, kteří pracují pro jiné, menší pány. Cílem draka je zachránit tyto imaginární metalidi od toho, co vidí jako nesmyslně sebeurčený život. Ale co drak neví, co nemůže pochopit, protože to zaspal, je, že metalidstvo také sní za zády starobylých draků; a nyní má nezničitelnou vůli být svobodné.
– Clifton Pritchett

V myslích většiny lidí minimálně od konce minulého století "anarchismus" vyvolává představy pomalovaných pankáčů křičících do mikrofonů o represivních sociálních normách a touze rozmetat civilizovanou kulturu. Neoanarchisté jsou vykreslováni jako všechno od zanedbaných vousatých komunistů a hypernásilných teroristů k intelektuálním idealistům poháněným drogami mimo kontakt s dnešním světem. Průměrná reprezentace anarchisty ale pochází z propagandy států a korporací, které se jich bojí. Líčení stereotypně šílené osoby, vždy špinavé nebo s divokýma očima, svírající Molotovův koktejl a vztyčený prostředník. "Anarchie" a "anarchisté" jsou – až na vzácné výjimky – odrazy špinavého zrcadla skutečného anarchismu a nejčastěji jejich opakem. Aktuální neoanarchismus se nezabývá entropií a rozpadem, nebo bezděčným terorem a násilím; může a má poskytovat skutečnou a hmatatelnou alternativu k sebezničující a tyranské civilizaci, která již staletí upadá.

Anarchií z řeckého "an" (bez) a "arkhos" (vůdce nebo vládce), se často rozumí chaos, nebo "žádná pravidla". To je ale nepravdivé, protože anarchisté nevěří v bezpráví – právě naopak. Je to proto, že pojem "pravidla" nutně asociuje konkrétní vztah, ve kterém je společnost dominována, nebo že jsou vynucena konkrétní formou chování nebo manipulace. Navíc k tomu, způsob, jakým se neoanarchisté dívají na vedení – vládci jsou ti, kteří z definice ovládají nebo dominují své subjekty. Navržená komunita bez vládců tedy nutně neznamená, že by byla nebo by se měla stát chaotickou, protože pravidla sama o sobě reflektují přirozený pořádek světa. Ale odmítání uznání vynucovaných svévolných zákonů nebo zvyklostí stanovených korporacemi, říšemi, státy a podobnými jsou společné všem neoanarchistům.

Anarchistické komunity se ve skutečnosti drží různých sad víry, hodnot a principů. Prostě věříme, že všechny zákony, pravidla nebo přijatá praxe musí být spravedlivé, rozumné, jednomyslné a dobrovolně dohodnuté a bez nátlaku. Obecně řečeno, umělé zákony a systémy se snaží zotročit masy. Ale svobodné připojení se k systému spravedlivých pravidel a hranic může naplnit náš osud coby metalidstva a znovuobjevit naše dlouho zapomenuté pouto s planetou a ostatním životem na ní.

Spíše než usilovat o systém, ve kterém jsou pravidla důrazně uvalená, dáváme přednost nedonucovací samosprávě jednotlivců. Pro naše účely je nátlak definován jako akt násilí nebo zastrašování k získání poslušnosti. Hierarchie sama o sobě není zlá, je přirozená a zcela odlišná od systému umělých tříd, který prostupuje současným světem. V neoanarchistickém kontextu je vůdce jen tak silný, jak je silná jeho komunita a za svobodnou podporu, kterou získává, platí odpovědností. Oproti obří a neustále se rozšiřující propastí mezi dnešními mocnostmi a obyčejným člověkem, vůdcovství v nejlepším slova smyslu vidí vůdce a vedené jako vzájemně se doplňující a v časově omezené shodě.

Revoluce, která by vedla ke skutečné transformaci světa, se liší od předchozích revolucí tím, že by byla mnohem radikálnější ve srovnání se svými předchůdkyněmi, které byly revolucemi jen podle jména – ve skutečnosti to byly pouhé vzpoury. Srdcem dnešního zřízení jsou státy a korporace. Minulé menší revoluce přinesly pouze některé svobody a volnost některým skupinám, ne plnou a úplnou svobodu. Nemohly ji přinést. Místo toho nahradily předchozí dominance novými dominancemi. Neoanarchismus hledá, bojuje a krvácí za nedominanci každého a všech. Přináší skutečnou svobodu, nejen abstraktním skupinám nebo třídám, ale bez výjimek každému jednotlivci. Základem toho není ani ignorance, ani žádná přísná ideologie, ale jasný filozofický rámec.

Neoanarchismus se liší od ostatních systémů počátečním bodem, svými prostředky a i svým cílem. Poprvé v metalidské historii se nabízí filozofie, ve které se pluralisticky setkávají světonázory, náboženství, etika a ideologie a nejen to, ony spolu souhlasí. Alternativou jsou v našem nezbytně globálním světě zákony otevřené agrese a násilí proti ostatním. My to odmítáme jako imperialistické a v zásadě stejně odsouzené k zániku.

Karl Marx a jeho komunističtí nástupci navzdory hlasitému křiku selhali a nedokázali popsat, vyargumentovat ani uvést takovou svobodnou společnost do praxe. Alternativně je možné vidět v neoanarchismu dlouho uváděný výsledek skutečné demokracie (která samozřejmě v praxi nešťastně selhala a nadále selhává, což prokázala už Platónova kritika tyranie většiny). Zdá se, že v našem světě existují dva druhy lidí – ti, kteří si přejí žít ze své vlastní práce a ti, kteří si přejí žít z práce ostatních.

Tato rovnováha svobody pro všechny nemůže být vynucena odshora dolů, monarchou, plutokratem nebo oligarchou. Tyto a všechny formy diktatury nemohou být skutečně svobodnými lidmi tolerovány. Systém ne-nadvlády, který by disponoval atributy zde popsanými, není sen o nebi, ani vysněná idealizovaná budoucnost. Ne, už tady a teď existují základy, které lze okamžitě uchopit pomocí dostupných nástrojů. Plného potenciálu takové společnosti nemusí být dosaženo za mnoho generací, ale základů svobody a udržitelnosti lze dosáhnout právě teď.

To se může zdát někomu nepředstavitelné, ale to jen kvůli nedostatku představivosti. Einstein kdysi mimo jiné poznamenal, že náš pokrok v sociálních vědách a etice hluboce zaostal za technologickým pokrokem, kterého jsme dosáhli. To je dnes ještě pravdivější. Přední světová náboženství nemají nic společného s vírou organizovanou kolem vyšší Moci. Jde spíše o globální systém dominance založený na technologickém, terapeutickém a militaristickém konzumu. Dokud srdce a mysl světa nezačnou přemýšlet mnohem hlouběji o nových možnostech a nestanou se otevřené svobodě pro všechny coby morálního dobra, budou místo toho globální nadvládu systému a jeho megakorporační desítku jezdců apokalypsy bránit, a to dokonce svými životy.

Proto je naším nejnaléhavějším úkolem trvat na vzdělávání, výzkumu a vývoji – nesnažit se reformovat staré systémy a přesvědčení, ale vytvářet nové a lepší způsoby organizace sebe sama a pokorněji a zodpovědněji používat technologii, kterou máme k dispozici.

Kromě aplikací, k nimž jsou v současné době používány, nové báječné technologie našeho světa nabízejí dosud neznámé a nepostradatelné podmínky pro mír a téměř neomezenou prosperitu pro všechny.

To však vyžaduje jasné odhodlání a rozhodnutí. Navrhujeme variantu, ne jedinou možnost, ale jednu z mnoha, která může být využita okamžitě po přidělení zdrojů k jejímu rozvoji, abychom viděli, jak taková svoboda může vypadat. Představujeme si malá městská společenství, důležitým a praktickým způsobem propojena prostřednictvím Matrixu, ve kterých různí lidé žijí podle svých vlastních zásad, kteří se jednomyslně shodli, svobodně a dobrovolně udělili souhlas. Konkrétní zásady by závisely na společných touhách lidí, kteří komunitu utvoří. Strnulé nebo dogmatické systémy jsou pro náš předpoklad a priori protikladné. Ve skutečnosti, části tohoto experimentu jsou již vyzkoušeny na místech, jako jsou Redmontská pustina v Seattlu, bývalý Flux State v Berlíně, nebo post-broučí, pre-korporační Chicago. Fakticky na každém z těchto míst tento experiment selhává ne kvůli zásadnímu problému s nedostatkem vládců, ale spíše kvůli tomu, že ačkoliv tato místa vypadají, že tam chybí vládci, byly nebo jsou uměle drženy ve stavu chudoby. Nicméně neschopnost férově konkurovat na stejném trhu se silnými, systémovými politikami, které jsou klasické a s nerovností zabudovanou do základů těchto systémů, by neměla být považována za chybu. Ten život se zachoval, organizoval se sám a dosáhl určitého stupně udržitelnosti, to by mělo být povzbuzující. Pokud se dobré věci daří dokonce i na těchto místech, která jsou považována za Duchem opuštěná, jak by se mohly dařit v komunitách založených na skutečné svobodě?

Abychom dosáhli těchto našich cílů, musíme pohlédnout za kulky a kouzla a více se spolehnout na jemnější, ale mocnější zbraň, na informace. Vynesením lží mocných na světlo odhalujeme, že sociální smlouva mezi masami a nelegitimní vládci světa, kteří se o ni opírají, je neplatná. Když budou lidé plně informováni, a až se tento démonický feudální kapitalismus rozpadne na prach, vytvoříme náš ráj. Pozvánka zůstává volná.

Proto náš pokus, abychom tě plně informovali. To je první krok. Bez pravdy není svoboda. Takže tady máš špinavý, posmrkaný chuchvalec pravdy, kámo.

Užij si svou první ochutnávku svobody.