Skutečnej punk

Autor: CZ Wright

Fronta ovcí dychtících po rozprchnutí se vinula celých šest bloků od Grand Horizon Opera House – jediný kousek centra, který stále stojí poté, co Horizon vtělil téměř dvě stě let staré divadlo do haly svého monstrózního divadelního komplexu. Držela jsem hlavu dole, když jsem šla kolem, míjela jsem reklamní bloky polepené letáky hlásající "6. ledna 2080, 20:00, Grand Horizon Opera House – Gillian McComber Management představuje: Noc s Gillian." Stejný leták, který jsem držela zmuchlaný ve své ruce. Chystala jsem se tu její drekovou show pěkně pofragovat.

Projela jsem čerstvě vytištěnou kartu čtečkou u servisního vchodu, za což jsem byla odměněna _klik_nutím. Poté jsem hodila jak kartu, tak leták do koše. Kráčela jsem skrze chromové kuchyně, jako by mi to tam patřilo, uhýbala jsem se zaměstnancům příliš zaneprázdněným, aby zpochybnili mou přítomnost. Vypochodovala jsem skrze otočné dveře na konci haly a zařadila se do proudu divadelních návštěvníků, snažila jsem se vmísit. Asi jsem to přehnala, protože do mě někdo vrazil a oba jsme se zřítili na podlahu.

"Aw, doprdele," vrčel, když jsem se zvedla na nohy. Zamumlala jsem cosi omluvně znějícího a prohlížela si tlačící se dav. Malá, nejasně tvarovaný lidská žena s ptačím výrazem na mě zírala s otevřenými ústy, širokýma očima a rukou na hrudi. Zajímalo by mě, jestli měla infarkt nebo tak něco, ale zvolala: "Ach! Můj! Duchu! To je Cunninghamová – jste Cunninghamová!" Mávala rukama.

Trhla jsem sebou a přitiskla si prst na rty.

" –Cunning a Gil!" vykřikla v nápodobě cirkusového uvaděče ke starým MeFeed, co jsme s Gillian před lety natáčely. Imitace ženy ve mně vzbudila bolestnou nostalgii, ale rychle ji spálil elektrický proud zlosti, kterou jsem se dnes večer vyzbrojila.

"Milovala jsem sledování šíleností, které jste spolu dělaly," řekla žena, její hlas zněl stále hlasitěji. "Ale jestli se ptáte, myslím si, že jste lepší bez Gillian a těch jejích kreditčipů, které jí čouhají z…"

"Hej, jsem tady inkognito," řekla jsem a poplácala vzduch v univerzálním gestu pro udržení zasranýho klidu.

"Ach!" zvolala a ignorovala gesto. "Když začal Horizon skupovat centrum, moje skupina a já jsme udělali video – to video bylo inspirováno Vámi, samozřejmě."

Otevřela jsem ústa, abych protestovala, ale přitiskla se ke mně a z jejího komlinku v AR vyskočila malá obrazovka. V ní skupina několika zablácených buranů v černém s kapucemi přes tváře všude polepeni papíry, na kterých stálo "Horizon je temný mrak zastírající horizont! Hlasujte NE v hlasování 662!" Video náhle střihlo na skupinu na stejných ulicích za denního světla držící velké plastové cedule se stejnou zprávou. Idiotsky tančili na chodnících, aby přilákali pozornost řidičů. Nebylo to vtipné, bylo to strašně nudné a víc než jen trochu ubohé.

"Právě jsem dokončila své úpravy a chtěla jsem to dnes večer odeslat," řekla. "A mimochodem, jsem Shelby," řekla Shelby a natáhla ruku.

"To je skvělé," odpověděla jsem a demonstrativně její ruku ignorovala, abych odešla, než mě pozná i někdo jiný.

"Můžu Vám to poslat?"

"Jo, jasně, cokoliv," odmávla jsem v AR svůj účet pro nevyžádaný spam, abych ji uklidnila. "Takže, já musím jít; mám práci… "

Shelby mi odklepla video a její úsměv zhasl. Zamrkala na mě. "Počkejte, vy se snažíte někoho dostat? Dnes večer? Tady?"

Jen jsem se zašklebila.

Shelby se zamračila, přemýšlela, a těsně předtím, než jsem se mohla otočit a odejít, mě popadla za kabát. "Vyslechněte mě; nechte mě mluvit," řekla a pokusila se mě odtáhnout z haly.

"Aha, haha, ne," řekla jsem a vysmekla se jí. "Mám to, díky, pracuji sama. Uvidíme se," zavrčela jsem už přes rameno, když jsem se ponořila do řeky lidí.

Prohledávala jsem arénu tak rychle, jak jsem mohla, hledala jsem cestu dovnitř klidnější, než jakou nabízely skenery vstupenek, ale to místo bylo obrovské. Navrženo tak, aby nutilo davy korzovat kolem a nepochybně je lákalo do nákupů téměř všeho, co jste si dokázali představit. Touto komerční monstrózností, kterou Horizon nahradil uměleckou čtvrť dokonale zdravého centra, získaly hloupé věci svůj prostor.

Dole jsem na jedné z méně zaplněných chodeb ve druhém patře zahlédla dveře označené "Pouze pro personál," které jsem dosud nezkontrolovala. Po chvilce čekání, až projdou kolemjdoucí, jsem jemně zkusila zatáhnout za kliku a zjistila, že je zamčeno. O několik okamžiků později jsem už vytáhla kabel ze svého kyberdecku, abych ho připojila k zámku, a ruka sevřela mé rameno.

Nohy mi zmrzly. Než jsem se mohla otočit, dveře se otevřely, kulisák spěchal ven a ignoroval mě, ale zevnitř otevřených dveří se na mě zamračil bezpečák. Snažila jsem se vypadat nevinně – je to vždycky výzva hrát proti svému typu – než kulisák odešel a dveře se zavřely. Jakmile se dveře zavřely, pevně jsem se otočila a našla stát vedle sebe Shelby.

"Chtěla jsem jen říct, že miluji Vaší práci, opravdu," řekla Shelby, jako bychom nikdy nepřerušily rozhovor. "Může to znít hloupě, ale můj syn je velký fanoušek a já se mu jednoho dne začala dívat přes rameno." Pokrčila rameny. "Ale tohle místo? Vím, že to tu Horizon celé pohltil, ale Grand je stále tady, i když už je to jen hala. A to je vše, co nám zbylo z kultury. Příliš mnoho lidé chodí na živou zábavu do Fox Cities Metroplexu, tak jako tak. Kdyby se Grandu něco stalo…" Věta zůstala viset ve vzduchu. Sepnula ruce a polkla. "Takže Vy nejdete… Vy víte, něco zničit, že ne?"

Adrenalin z mého téměř odhalení zmizel, nechal mě otřesenou a rozzlobenější při každém dalším jejím slovu. 8

"Jediná věc, kterou mám v plánu zničit, je jedna kariéra. Nebojte se o svůj malý kulturní svatostánek," řekla jsem, při tom jsem zatínala prsty.

Pokud jí můj výsměch zasáhl, neukázala to. "Dobře. Pak Vás tedy nechám být." Shelby vyrazila po schodech dolů. Já zuřila na místě, také jsme přemýšlela.

"Ještě jedna věc, než půjdete?" řekla Shelby.

Povzdechla jsem si a otočila se na ní a čekala, až skončí. Byla to zřejmě jediná cesta dovnitř.

"Vím, že chcete napálit kohokoliv, koho můžete – Vy víte, "jménem anarchie!" Shelby se slabě zasmála a zatřásla pěstmi ve vzduchu. "Ale vždycky jsem si myslela, že Vaše nejlepší videa jsou ty, ve kterých napálíte velké hlavouny – můj syn si to myslí také. Takže, uh, nejsem si jistá, na co se dostanu, ale podívám se dopředu na nějakou komerci. Běžte na ně!"

Během přestávky jsem si našla svou příležitost. Se zmateným příchodem a odchodem stovek návštěvníků divadla to bylo snazší, než jsem čekala, provléknout se kolem skenerů lístků přes dveře. Odtud už to bylo rychlé, plížila jsem se rovnou po zdi k pódiu; byla jsem téměř neviditelná a šplhala po zdi jako rosnička, to díky mému chameleonskému obleku a přilnavým rukavicím. Pýcha na těch pár hraček, které jsem měla, se proměnila v sebevědomí, když jsem opatrně vylezla na zeď a na obrovskou přepážku visící ze stropu. Jistě, Gillian mě očekávala, ale nemusela očekávat, že bych se dostala tak daleko. Přála jsem si vidět její výraz, až se z její prorodinné show stane díky hlasité, grafické a oplzlé prezentaci, kterou jsem připravila do druhé poloviny její produkce, metaujetá šílenost. Vsadila bych se, že Horizon to bude milovat.

Převrátila jsem se přes zábradlí pódia, právě když se světla ztlumila, aby signalizovala konec přestávky. Za otevřeným prostorem okna se ovládací kabina zdála prázdná. Za chvíli jsem byla uvnitř, procházela jsem hardwarové vybavení a připravovala se uvolnit vulgarity na nic netušící masy–

"Věděla jsem, že přijdeš."

Otočila jsem se tváří v tvář hlasu. Gillian se opírala o dveře do kabiny, uvolněně, jako kdyby kouřila po sexu.

"Heeey!" Zvolala jsem, rozhodila ruce dokořán a afektovaně jásala. "Už je to tak dávno!"

Zařízení v kabině se roztočilo a rozsvítilo, jak se reflektory aktivovaly a soustředily na postavu Gillian Mc-Comber třpytící se na pódiu pod námi ve večerních šatech. Publikum bouřilo potleskem. "Děkuji Vám, že jste strávili večer se mnou," řekla Gillian na jevišti. "Máme toho ale mnohem víc do druhé poloviny!"

Zvedla jsem obočí a podívala se na Gillian v kabině se mnou. "Ach, tohle všechno jsem předtočila," řekla s opovržením. "Je to hologram. Ale ty!" Gillian vykročila vpřed a nepříjemně mi rukou objala ramena. "Jsem opravdu ráda, že jsi přišla. Sleduju Tvoje MeFeed."

"Ale já myslela, že jsi miláček Horizonu; to vážně sleduješ bezcenného pouličního pankáče, jak se marně snaží?"

Gillianin výraz ztvrdnul. "To je v pořádku. Jen se naštvi. Ty a já jsme na nějaký čas vládly světu, ale viděla jsem příležitost a využila ji. Nemůžu Tě vinit z toho, že to tak nevidíš. I když jsem si vždycky přála, abys šla se mnou, to víš."

Posmívala jsem se jí. "Příležitost naplnit si kapsy."

"Podívej, jen proto, že ho nevidíš, neznamená to, že bych neměla plán, na kterém jsem nedělala celé roky." Gillian si založila ruce. "Možná si myslíš, že můj pohled na svět se změnil při pohledu dolů ze zasedaček Horizonu, ale nezměnil. Lidé to mají rádi," kývla hravou směrem k publiku, "spí. Jsou bezmocní. Jsou spoluviníci. Všechno, co dělají je, že se celé dny schovávají za svými obrazovkami a cpou se do jakéhokoli šuplíku, do kterého se dokážou nacpat. Nemohou být obtěžováni skutečnými změnami." Její tón sílil. "Jsou k ničemu, nestarají se, nepřispívají, jdou po vyšlapaných cestách," odpočítávala přestupky na svých prstech, pak svěsila ruce a usmála se. "A já to všechno chci vypálit do zasranejch základů a přimět je, aby si toho všimli."

"Huh. To zní jako sranda. Předpokládám, že to zvládneš sama," odpověděla jsem s takovou nonšalancí, jaké jsem byla schopna, což nebylo moc. Mluvila mým jazykem a já si neuvědomila, jak obtížné bude mluvit s ní opět tváří v tvář.

"Samozřejmě, že ne," řekla. "Byly bychom to Ty a já, nevedla bych Tě, ale jednaly bychom ruku v ruce." Pohodila vlasy přes rameno a pokrčila rameny. "Podívej, já neočekávám, že to pochopíš, ale pochop tohle:" Přistoupila blíž, a já zaregistrovala ve skrytém výklenku svého mozku, že voněla pořád stejně. Proklela jsem vnitřní tlak v mé hrudi. "Strávila jsem hodně času, zaplatila jsem příliš mnoho peněz a spálila příliš mostů a chci, abychom to ty a já udělaly společně. Věř mi, když řeknu, že dneska večer jistí lidé dostanou právě to, co zaslouží."

Nejistě jsem se odmlčela. Zněla stejně jako žena, se kterou jsem před lety dělala, se stejným ohněm v jejím hlase a očích. Za ta léta jsem se naučila, že kdykoli mluvila takto, tak jí na něčem fakt záleželo a takový žár znamenal, že to něco bylo veliké.

Gillian sáhla do kapsy červené kožené bundy a vytáhla svůj ozdobný Meta Link. Předvedla mi obrazovku, která ukazovala hlavní velké červené tlačítko, nad ním běžel časovač. Tlačítko odkazovalo na naše minulé gagy, které jsme dělaly ve dnech naší slávy, znovu ve mně bodla zatracená nostalgie. "Nuže?" řekla a podívala se z komlinku na mě. "Budeme mít odsud skvělý výhled na show, ale nejdřív potřebuju Tvou odpověď. Teď." Časovač na jejím komlinku dobíhal na nulu.

Něco o jejím tónu mě přesvědčilo, že si nehraje. Začala jsem zběsile pátrat po bezdrátových signálech, zatímco část mého mozku jela na autopilota a pomocí stříbra na jazyku jsem kupovala čas. Promluvila jsem o starých dobrých časech, které jsme spolu zažily, a o tom, jak se část mě touží k ní připojit. Zatímco moje ústa klapala, moje vyhledávání lokalizovalo svazek bezdrátových signálů v divadle, které jsem předtím neviděla, byly umístěny v blízkosti královské lóže – VIP přímo u pódia.

Můj mozek udělal přemet a Gillianina mnohoznačná slova konečně dávala smysl. Poslala jsem zprávu jako odpověď na video, co mi poslala Shelby: "BOMBY POD VIP LÓŽÍ – DOSTAŇ VŠECHNY VEN!" Neměla jsem tušení, jestli si to přečetla, ale byla to jediná věc, na kterou jsem mohla myslet, než jsem vypálila zónu takového matrixového šumu, že Gil a všichni ostatní sto metrů kolem ztratili spojení s Matrixem.

Navenek jsem před Gillian předstírala, že se musím rozmyslet, ale její úsměv zmizel. Když se její chladný pohled setkal s mým, věděla jsem, že si všimla mého rušení. "Ale jsem si jistá, že jsi sem přišla s vlastním plánem, že? To je v pořádku. Jsem si jistá, jakýkoliv malý plán, co máš na skladě, bude super." Ustoupila dozadu ke dveřím a já jsem udělala také krok vpřed – abych ji udržela v zóně rušení, musela jsem udržet ten zatracený komlink do sta metrů od mého kyberdecku. "Plus, budou to dodatečné důkazy pro policii o Tvém zapojení." Vylovila malou zářící pistoli ze své kabelky.

"Mě bys nezastřelila," řekla jsem.

Gillian se jen zašklebila a pokrčila rameny. "Gelové náboje," oznámila a začala zvedat zbraň směrem ke mně. Vrhla jsem se – zcela trapně tělesně – na Gillian.

Svalily jsme se na jednu hromadu. Popadla jsem ji za vlasy a pokusila se ji sevřít do kravaty, ona začala šmátrat pod můj kabát, hledala kyberdeck, který jsem měla uložený ve vnitřní skryté kapse. Když jsme zápasily, snažila jsem se jí vytrhnout jak pistoli, tak i komlink – možná bych ho mohla hodit do jejího smějícího se publika pod námi – a ona se pokoušela vytrhnout mi kyberdeck, nebo mě alespoň odtlačit tak, aby mě mohla střelit. Popadla jsem ji a převalila se na ni, snažil se ji přimáčknout k jedné ze skříní, ale v poslední vteřině se otočila, vysmekla se mi a znovu vyskočila na nohy. Když jsem se vyškrábala na nohy, ona už trhla dveřmi a vyběhla ven.

Vyrazila jsem za ní. Zbraň byla pryč; musela být kradená, protože Gillian McComber patřící Horizonu nemohla do centra pronést pistoli. Pronásledovala jsem Gillian dolů uličkou a přitahovaly jsme pozornost všech na balkoně. Seběhly jsme ze schodů a dovnitř mezaninu, kolem a dolů do velkého sálu.

Gillian se vrhla kolem uvaděče a vyběhla do jedněch z několika dveří. Uvaděč překvapeně zamrkal, když viděl druhou Gillian, jak prošla kolem něj a vyštěkla na něj příkaz. Vyrazil proti mně s rukama proti mému obličeji a zablokoval mi cestu. Gillian zmizela z divadla. Viděla jsem, jak se ke mně dva bezpečnostní důstojníci divadla blíží zezadu.

Pak se rozezněl požární poplach a v divadle vypukl chaos. Tiše jsem v duchu poděkovala Shelby.

Lidé v publiku křičeli a rozběhli se všemi směry. Vyskočili ze svých křesel a rozběhli se k východu, kde se rojili uvaděči a bezpečáci divadla. Někteří přelézali sedadla ve snaze předběhnout ostatní. Nebyla jsem schopna dostat se ven do těch dveří, abych pronásledovala Gillian, ale věděla jsem, odkud přichází její signál. Vyhnula jsem se zpanikařeným lidem a více než jednou se s někým srazila, jak jsem se hnala do přední části divadla.

Policajti se vyrojili ze zákulisí a zablokovali mi cestu do VIP boxu. "Lehni si na zem!" Zakřičel někdo a zamířilo na mě několik střelných zbraní. Zastavila jsem se a ukázala jim prázdné ruce. Moje mysl závodila. Nemohla jsem je nechat mě zatknout – zabavili by mi deck, Gillianin signál by prošel, a všichni kolem bychom zařvali. Musela jsem utíkat. Publikum bylo přinejmenším neškodné a byla tu šance, i když malá, že dokážu najít Gillian, než výbušniny odpálí. "Pod lóží jsou bomby, a pokud mě nenecháte…"

"To dobře víme," zvolala Gillian z kontrolní kabiny, vysoko nad námi, jak policista opakoval svůj příkaz, abych si lehla na zem. "Měla jsi svou anarchii, Cunninghamová, nyní je čas jít k zemi."

"Ne!" Ukázala jsem na Gillian. "Anarchie neútočí na lidi jako ty." Obrátila jsem se k policajtům. "A tohle není moje práce, to její! Hledejte balíčky nějakého druhu výbušnin!" Zvolala jsem, když jsem se otočila a běžela tak rychle, jak jsem jen mohla, směrem k východům.

Několik lidí křičelo najednou a výstřely roztrhaly vzduch. Zázračně jsem byla zatím nezraněná, východy se přiblížily a já jsem si pomyslela, že bych se snad mohla dostat ven – když přišel jasný záblesk světla. Zvukový třesk narazil do mého vědomí a všechno zčernalo.

O několik hodin později jsem se probudila, když jsem se pokusila poškrábat na nose a nemohla jsem. Pouta spojující moje zápěstí s tyčemi mého nemocničního lůžka zazvonily.

Po kontrole zpravodajských kanálů a výslechu zdravotníků jsem zjistila, že jsem dostala gelovým nábojem dozadu do hlavy a možná bych ani nemusela jít do vězení, všichni se dostali bezpečně ven, dokonce i policajti. Gillian nebyla k nalezení.

Sestra kývla hlavu a řekla: "Máte návštěvu." Shelby prošla dveřmi s rozzářeným šklebem na rtech a nesla pugét a nějaké cukrovinky.

"Díky za přečtení mé zprávy," řekla jsem.

"Díky za záchranu našich životů." A za záchranu divadla. Škoda, že jste byla postřelená." Shelby se posadila vedle mé postele.

"Seru na divadlo", odpověděla jsem a Shelby zamrkala: "Jen jsme si uvědomila, že bych přišla o dost fanoušků, kdyby mě trumfla s takovým drekem." Založila jsem si ruce za hlavou.

"Uh, jo," řekla Shelby opatrně a vědoucně přikývla.

"Možná si prostě nechcete přiznat, že máte slabost pro lidi."

Nezávazně jsem zabručela.

"Je mi líto, že Vám to musím říct já, ale počet Vašich odběratelů poklesl."

"Cože?" vyjekla jsem poděšeně.

"Převládající názor je, že jste mohla udělat více, protože pokud jde o vaše úsilí, vyvolání požárního poplachu na záchranu lidských životů bylo dost chabé. Ale myslím, že jsme ochotni odpustit Vám slabý závěr. Možná to můžete promyslet na našem příštím protestu."

Jen jsem se zašklebila.